KKG

Tématem tohoto mimořádného úkolu je navázat na dosavadní hodnoty vizuálního stylu České filharmonie, která si během řady let své existence vybudovala výrazné renomé, i v této oblasti užitého umění. Navazujeme především na bohatou tradici, kterou Česká filharmonie v této oblasti má, s cílem využít všech jejích nejcennějších aspektů a se záměrem posunout je směrem, který znovu potvrdí význam této instituce.

Během rozsáhlého přípravného průzkumu jsme se zabývali nejen tím, jak vypadá současná grafika ČF, ale i souvisejícími společenskými, sociálními a výtvarnými fenomény, které mohou vizualitu tak významné organizace ovlivňovat. Došli jsme k závěru, že ačkoliv se jedná o nejvýznamnější český orchestr, stále je mediální komunikace tohoto tělesa poněkud obtížně srozumitelná pro široké publikum a zároveň nepůsobí dostatečně inovativně, což nezřídka budí zbytečně konzervativní dojem. Naším cílem bylo tedy hledat takovou vizualitu, která všechny tyto aspekty vezme v potaz, a zároveň svým výtvarným konceptem pomůže přispět k citlivému posunu mediálního obrazu instituce do budoucna, s důrazem na jejího ducha osobitosti a svobody. Nedílnou součástí našeho přemýšlení o zadání je také poukázat na původnost — tedy českou povahu dané hudební tradice, která je z návrhu patrná. To jde ale jedině za předpokladu, že jsme obeznámeni i s tím, jak se prezentují podobná prestižní tělesa v zahraničí. 

Výrazem návrhu chceme především dosáhnout přirozenosti, jakési „nové normálnosti“. Civilní vyznění konceptu se vyznačuje tím, že používá vytříbené obrazy, které splývají, hladí po duši i po těle, a zejména nebudují okázalý pomník. Chceme vytvořit harmonický vizuální zážitek, který se odvolává k tomu nejdražšímu co máme — k Přírodě. Důvodem, proč se v návrhu odvoláme právě na Přírodu je to, že Příroda, je v určitém smyslu nejvíce inspirativní, nejvíce virtuózní. Nenarušená, celistvá příroda je harmonie sama v tom nejširším slova smyslu, nepotřebuje přikrášlovat a zní jasnými tóny. Inspirovat se jí znamená naslouchat, a to v konečném důsledku může být zásadně múzické. V našem konceptu usilujeme o to, aby byl obraz spjat s hudbou tak, aby s ní splynul, aby potěšil, pohladil, aby probudil emoci. 

Chceme tím zejména oslovit mladší generaci, která na vizuálech pozná zdánlivě velmi „obyčejné“ nepřekombinované záběry přírody, jako je louka, les, voda nebo obloha. V přeneseném slova smyslu je v našem konceptu právě obraz krásné české louky koncertem pro oko, kde v detailech hraje mnoho subjektů jeden velký part, a stává se múzickým ansámblem. Stejně tak plující obloha nebo tekoucí voda. Příroda navíc poskytuje nekonečné množství osobitých záběrů, které v našem konceptu ukazujeme v návrzích a které bychom v případě úspěchu v soutěži chtěli pečlivě realizovat s použitím profesionální fotografie. Z možných fotografů a fotografek, které bychom rádi oslovili ke spolupráci by to byli například Oskar Helcel, Julie Hrnčířová nebo Daniela Dostálková. Jsme přesvědčeni, že záběry z přírody ve spojení s Českou filharmonií mohou například na sociálních sítích vzbudit pozitivní emoce, právě kvůli civilnímu pojetí, jehož snahou je oslovit mladou generaci, která je v mnohých ohledech na tato témata velmi citlivá. K autorským fotografiím přírody doporučujeme uvést nejen jméno autora fotky, ale i danou lokalitu, kde fotka vznikla, např:. Slaťě u pramene Vltavy, Šumava, Jihočeský kraj. 

V návrhu je navíc nová vizualita České filharmonie podpořena barevnými kompozicemi v režimu „blur“, které vycházejí z původních fotek, ale ve výsledku působí jinak, jako obrazová transformace. Lze je použít v případech, kdy motivy z přírody doplňujeme o tato nekonkrétní barevná „intermezza“ a návrh tím získává více vrstev, více variability. Navazujeme tím na současnou vrstevnatou vizualitu Instagramu a dalších sociálních médií. Tyto vrstvy (vrstva „blur“ a fotografie) se propíší do cyklu pěti let. 

Klient: Česká filharmonie
Design koncept: Klára Kvízová, Matyáš Bartoň
Image fotografie v návrhu: Klára Kvízová
Písmo: Baskerville 10 Pro, F Grotesk
Soutěž, nerealizováno
2024